Josef Pospíchal - autor‚ výtvarník a ilustrátor :-)
|
POSTAVIČKY aneb kdo je kdo
*** Bojíte se? Ne? Ale to byste měli, protože setkání s těmito bytostmi může jednomu přinést celou řadu problémů. Na to, že by vám mohla pomoci maminka, lékař nebo snad policie rychle zapomeňte... ***
***
*** Některé z návrhů výtvarné podoby myšáků z připravovaného pohádkového příběhu, o kom jiném, než o myšácích :-)
*** 
Někdy se uvedená stvoření svému autorovi povedla více, jindy méně, ale jsem rád, že vám je můžu alespoň touto formou představit. Ne každý je spokojen s tím, jak vypadá, ale co naplat. Tam, kde stvořitel někomu ubral, jinému zase přidal a teprve časem zjistíme, že ten velký frňák, který nás v dětství tak trápil zase není tak špatný nebo to, že když mám v obličeji víc pupínků než mí vrstevníci ještě neznamená, že jsem horší než oni.
Tak to prostě je. Někomu kolečko chybí, někomu zase přebývá, ale důležité je aby se ta kolečka kutálela správným směrem a nakonec je úplně jedno zda se ke svému cíli dokodrcáme na kole či v nablýskané limuzíně. Ikdyž...? Ještě o tom popřemýšlím...
***
Abychom se hned na úvod nezchvátli nějakou cestou mezi dinosaury nebo se netrmáceli světelnou rychlostí vzdálenými kouty vesmíru, zkusíme si chvíli odpočinout tak nějak lidsky, pěkně v teploučku středověké krčmy. Však si těch potvůrek ještěřích, pohádkových i jiných ještě užijeme...  ***  Ikdyž postaviček všech různých podob a charakterů jsem nakreslil celou řadu jistě nikoho z vás nepřekvapí, že si na začátek představíme ty z nejbližšího Saurikova okolí. Přesněji řečeno z Araliového údolí, z místa ve kterém Saurik našel, po dlouhé cestě, svůj druhý domov. Jak k tomu došlo je popsáno v knize Saurik, která vyšla v roce 1994 a jejíž část si můžete přečíst v sekci Rukopisy a básničky. Bohužel, ale některé její hlavní protagonisty, jako například pana Mádátidala, ptakoještěřici Emilku, taťku Viktora, malého Tuníka či stegosaura Bonifáce, na této stránce nenajdete. Zde se nachází postavičky o několik let mladší, ale do budoucna nemohu samozřejmě vyloučit, že také výraznější postavy z uvedené knihy nepřekreslím a k těmto nepřidám... Ano, určitě bych to měl udělat! Teď si vybavuji, že by vůbec nemusel být marný skřet Podrážka, krokodýlí pirát Krkostisk nebo oba potměšilí srpodrápí deinonychové Bortil s Drtilem, kteří nakonec tak ostudně skončili v útrobách kráteru Ohnivé hory.  ***  *** Ale, ale..., copak to tady máme? Jistě jste si všimli, že jsme trochu odbočili ze Saurikova světa... To nebudou dinosauři ani žádní jiní ještěráci! Správně. Na obrázku je kluk, který se jmenuje Mauglí a medvěd Balú, Mauglího nejlepší přítel a rádce. Postavičky byly vytvořeny v rámci výběrového řízení na knižní ilustrace...  Kde se ovšem nachází medvěd Balú, bývá jistě někde poblíž jeho černý stín a věrný druh pardál Baghéra.  S Baghérou, to každý v džungli ví, není radno si zahrávat. Zuby i drápy má ostré jako dýky a nepozornému vetřelci či vtipálkovi dá milerád lekci slušného chování.  S tím mají zkušenost i vlčata ze séonijské vlčí smečky, Mauglího nové rodiny. Těm, věřte, když propadnou divoké hře, není nic svaté a neohlíží se vpravo ani vlevo. Však už to nejednoho z nich málem stálo život o škrábancích, boulích a potrhaném kožichu nemluvě... *** Zeptám se vás přímo. Viděli jste již někdy na vlastní oči opravdickou světlušku? Jestli ne, tak to někdy večer zkuste a pak mi dejte vědět jestli se vám ten "brouček" líbil a jakou měl vlastně lucerničku. Já jsem světlušku viděl už hodně dávno a tak když jsem byl požádán, abych jich pár nakreslil, tak jsem to zkusil. Měli to být sice samé holky, ale nakonec jsem přikreslil i jednoho světlušáka. Chi, chi...  *** No jo, ale co se nestalo! Zřejmě jsem to s těmi světluškami nějak popletl... Zřejmě jsem si je dobře nezapamatoval... Prý nemají tykadla a vypadají víc jako normální holky. Prostě jako holky třeba od vás ze třídy nebo jako Terka s Míšou od našich sousedů. No nic. Musel jsem postavičky překreslit. Tady jsou!  *** "Všechno lítá, co peří má!", praví se v jedné dětské hře. U pterosaurů či pteranodontů to ale tak jasné není. Také netopýři peřím právě nehýří... /text v úpravě.../  Z následujících obrázků už je patrno, že Saurik nezůstal jen v Araliovém údolí, ale že se také vydal za jeho hranice. Ale nejen za hranice údolí, tvořeného jeho strmými stráněmi , zarostlými bujnou vegetací, ale i za hranici času, hranici, která láká ke svému zdolání jen ty nejodvážnější dobrodruhy. Na to, jak překročit či prolomit hranici času je více postupů a možností a doufám, že bude ještě příležitost vrátit se k nim podrobněji.  *** Saurik a krystal času. Jednoho pozdního večera, když se Saurik se Saltíkem vraceli do svých maxidýňových chýší, rozřízl okolní tmu oslnivý blesk a do vlhkého mechu nedaleko dinosauří stezky se zabodl velký lesklý kámen. Byl to krystal času. To ovšem ani Saurik ani jeho kamarád nevěděli. Krystal zářil zvláštním jemným světlem a jakoby oba překvapené dinosauříky lákal k sobě. Saltík se s obavami držel stranou, ale Saurikovi zvědavost přece jen nedala a odvážil se neznámého zářícího kamene dotknout. Co se pak stalo dál bylo těžké vysvětlit. Záře z kamene se přenesla také na Saurika a zvětšila se tak, že si nedaleko stojící Saltík musel zakrýt oči. Pak náhle světlo zmizelo a s ním i Saurik. Jakoby jej kámen pohltil.../pokračování.../  *** Spousta roztodivných postaviček, pohádkových bytostí či fantastických tvorů vznikla také jako součást ilustrační tvorby. Třeba jako tahle lesní krasavice saurodějka Jedůvka nebo nepoučitelný nadšenec a průkopník chemických věd, zvaný Uhličitan Drsný, mimo jiné též profesor na Araliiské podpalmové univerzitě. Za zmínku snad ještě stojí postavička oplechované verze rytíře Gastona (ve skutečnosti tento rytíř vypadal asi jinak, takže se touto cestou omlouvám všem, kteří jej znali a na svou omluvu jen dodám, že jsem kromě informací o jeho zrzavém vousu a brnění neměl nic, čeho bych se zachytil...) a jednoho vylekaného lapky, tedy zloděje.  *** Ale, no jistě! Nesmí chybět ani chrabří bojovníci z Rytířské flotily. Dobývání hradu, střelba z luku, hod oštěpem, záchrana tonoucího nebo jiné náročné úkoly. To vše mají tihle chlapíci již za sebou. A věřte, že vše nakonec zvládli. Dokonce odrazili i hrozivý útok avarských nájezdníků...  *** Život bez dobrodružství, to je nuda. Ale být úspěšným dobrodruhem, to chce více než odvahu. Chce to umět vyrovnat se s nečekanou situací, zachovat chladnou hlavu a duchapřítomně se rozhodnout... Co byste si počali, kdyby vám nějaký vtipálek překousl kyslíkovou hadici při výstupu do vesmírného prostoru nebo jste zjistili, že při seskoku padákem se vám padák jaksi ztratil...? Hmmm? Stále toužíte po dobrodružství? Výborně! Mezi námi..., ono sledování televize a křoupání bramborových lupínků není také bez rizika, ale... je to přece jen rozdíl, že?  *** Pepík, Klára, Tomáš, Kuba a psík Silvestr, Vláďa, Kája, Nikolka a fenka Bobinka, to je parta kamarádů z kalendáře Děti pozor! Kalendář vyšel v roce 2004 a jeho smyslem bylo veselou formou upozornit děti na celou řadu nebezpečí, která jim může přinést každodenní život. Například nástrahy při lyžování na horách, nebo jak se chovat při přechodu silnice či proč není nejlepší nápad hrát si se zápalkami ve stodole plné sena nebo co se může přihodit když skočíme uhřátí do rybníka nebo splavu při prázdninových radovánkách.  Čistota, půl zdraví! (Z kalendáře Děti pozor!) Čistota, půl zdraví v těle, rýmuje se nám to skvěle. Vždy poctivě před jídlem, ruce sobě umývej! Kartáček se na tě zubí, nezapomeň čistit zuby! Umyj vlasy, taky uši, osprchuj se jak se sluší! K hygieně se netoč zády, vem i pupík do parády! Krk, nohy a obě půlky, budeš jako ze škatulky! *** /text v úpravě/ 
SALTÍK
Saltík je Saurikův nejbližší kamarád. Spřátelili se téměř ihned po Saurikově příchodu do Araliového údolí a zažili spolu nesčetně různých dobrodružství. Jako taková se postavička Saltíka objevila poprvé v komiksu Past v roce 1989. Dále pak v knižním vydání Saurika v roce 1995 a v současnosti provází Saltík Saurika v komiksovém příběhu Saurik a cizinec, ale i v krátkých jednořádkových komiks-stripech. Vidět jej občas můžete i v některých ilustracích časopisu Skaut nebo na propagačních materiálech skautingu. I přesto, že to není právě
    superman, pomáhal stavět školu v Africe a bojoval dokonce s Avary. Nejdříve je svou nešikovností natolik rozesmál, že Avaři přestali na chvíli úplně bojovat. Nakonec se začali smíchy popadat za břicha až pustili z rukou zbraně a to se jim stalo osudným. Pro Saltíkovi přátele již nebyl problém s neozbrojenými Avary se vypořádat. Svého času patřil Saltík také k týmu sauronautů, součásti vesmírné   flotily, jdoucí nebo spíše letící ve stopách tajemných Mahacitlů, dávných kosmických návštěvníků naší planety. Sám ale nejraději vzpomíná na divoké honičky a úprky v kopcích Araliového údolí, kdy spolu se Saurikem, Pupíkem a dalšími ještěráky chodili vzteklému Hypsilofodonovi na prajablka nebo když plivali čumdužíková jádra přesličkovými trubičkami po neohrabaných iguanodonech... 
Saltík patřil, mimo jiné, do skupiny ještěráků starobylého rodu Saltoposuchus, který se vyznačoval velkou pohyblivostí a hbytostí. Zkrátka takové živé stříbro, čipera a slídil. Dneska bychom řekli, že byl hyperaktivní. No ale proč ne?
***
 Kovář Junk - Koblížek s pomocníkem. No, s pomocníkem... spíše s takovým kecálkem, který jen zdržuje od práce. Že takového neznáte? Tak to buďte rádi:-)). Dále Saurik s mušketou (moc mu to nejde) a dělosaurus s doutnákem. Když chvíli vydržíte, možná že z děla vystřelí. Ale pozor u monitoru! Ať vás netrefí...
***
Na tomto obrázku můžete vidět nadějného atleta-sprintera Flešíka zvaného Blesk, sauronautku Simonku, technodonta Samsíka a dále
nevraživého ještěráka Vrzouna, chmatáka Chňapku Lapila a stavbyvedoucího Lešínku. S ukazovátkem, v popředí, poskakuje věčně neposedný ještírek Strunka. Pan učitel Rákoska bývá ze Strunky často nešťastný. Nejen že ten rošťák stále vyrušuje, ale doopravdy ani chvilku neposedí a stále běhá po třídě. Běhá i po stěnách a nejraděj sleduje výuku ze stropu, hlavou dolů. Dovedete si představit, že byste měli ve třídě takového spolužáka? Následující postavičky jsou dílem zástupci fantasy, sci-fi či pohádky. No a žlutá pisivka na konci, to je jedna z účinkujícíh v příběhu Saurik v říši mikromitů. V příběhu se Saurik shodou nečekaných okolností dostane do současnosti. Ocitá se zcela sám v naší české krajině a k tomu navíc zmenšený do velikosti mravence. Saurik zjišťuje, že život v hmyzím světě je snad ještě nebezpečnější než život mezi dinosauřími giganty a snaží  se najít spřízněnou duši...
***
 No a tady, tady již máme některé z příslušníků čety sauronautů, patřící k vesmírné flotile, která brázdí temné hlubiny kosmu od jedné galaxii ke druhé. Také Saurik se Saltíkem si práci sauronautů vyzkoušeli na vlastní kůži a rozhodně to nebyla taková legrace, jak by se snad někomu zdálo. Při plánovaných návštěvách jiných planet, ale častěji při nucených zastávkách, způsobených především nějakou poruchou jejich vesmírného plavidla či doprovodných lodí, se setkávali s bytostmi, které si ani jejich bujná fantazie nedokázala představit. Ikdyž to byla setkání velice zajímavá, docházelo při nich k nebezpečným situacím a sauronautům šlo mnohokrát i o holý život.  Nakonec o tom se můžete přesvědčit i z následujících obrázků, kdy se sauronauti střetli s robotickými obyvateli galaktické vypoukliny N7.05, kteří neměli ani špetku pochopení pro jejich výzkumné vesmírné cesty. 
Obdobná situace nastala také na planetce Nakostei-U410bw, kde senzory průzkumné lodi nezaznamenaly zpočátku ani tu nejmenší známku života, ale kde se přesto sauronauti dostali do konfliktu s místními tvory žijícími v jakýchsi pohyblivých písečných kapsách. Na obrázku dole je
Preclíkova kresba Nohaře Posuvného právě z planetky Nakostei. Většina nohařů byla téměř 3 metry vysoká, ale v pohybu se dokázali tito zvláštní živočichové natáhnout až do téměř dvojnásobné velikosti.
|
